Kdo tahá za nitky při volbě do Rady ČT a ČRo?
Každý z kandidátů, kteří se představili poslaneckému výboru kvůli volbě do Rady České televize či Českého rozhlasu, zvolil nějakou taktiku. Mnoho z nich se zaklínalo kritikou Art kanálu, zpravodajství či stanice Plus a své výstupy pak ještě individuálně a podle chuti okořenili. Řadě z nich to vyšlo, a to i v případě, že zvolili přístup poněkud bizarní.
Například Ivan Douda ve svém výstupu zřejmě zaujmul svým „nekonečným“ smyslem pro humor, Václav Dvořák dal k lepšímu repliku, že „pan Moravec se v tom nevyzná“, starostka Sokola Hana Moučková pak apelovala na to, aby se Česká televize zapojila do jakéhosi ozdravného programu a donutila Čechy cvičit a hýbat se. Poslanci zase zabodovali, když se ptali Dušana Kukala, zda jeho žlutá kravata odkazuje na KDU-ČSL. „Překvapivě“ tomu tak nebylo – ani lidovci, ani Vatikán, ani Ukrajina – design kravaty prý vycházel z barev Teplic.
Vzhledem k dosavadnímu postupu při výběru kandidátů na členství v Radě České televize do užšího kola pobavil také předseda výboru Martin Komárek, který s vážnou tváří prohlásil: „Chceme vybrat takové, kteří jsou morálně čistí a skutečně dobří, kteří budou hájit zájmy veřejnosti, ne nás politiků.“ Podle přítomných se u toho ani nezačervenal, takže přerod z novináře a komentátora na politika je již zřejmě úspěšně završen. Je ovšem otázkou, proč tímto „morálním sítem“ následně neprošel například Milan Uhde, jehož kredit a osobní integrita jsou nesporné.
Ještě větší karnevalovou přehlídku nabídla diskuse s kandidáty do Rady Českého rozhlasu. Bývalý ředitel Bontonu Jan Krůta oslnil svým fejetonem a narážkami na někdejší radní České televize Helenu Fibingerovou. Velmi specifické bylo vystoupení bývalých rozhlasáků a zároveň kandidátů ANO do Rady Českého rozhlasu. Oldřich Šesták a Pavel Hekela, kteří byli relativně nedávno právě z Českého rozhlasu vyhozeni, celkem očekávaně kritizovali restrukturalizaci rozhlasu, jeho hospodaření, zkrátka prakticky všechno. Korunu všemu ale nasadil „nápad“ P. Hekely na zřízení funkce ombudsmana ČRo. Myšlenka to není příliš invenční, tento post už u nás mají i autobazary, ale otázkou je, jaká by pak měla být role Rady ČRo. Není snad právě posláním rady být i oním „ombudsmanem“?
Mimochodem - zatímco některé z kandidátů poslanci „koupali“ i za to, že jejich manželka je herečka, u Oldřicha Šestáka, který má těsné obchodní a přátelské vazby na management mediální skupiny Lagardere provozující hned několik soukromých rozhlasových stanic, tento zjevný střet zájmů soukromého a veřejnoprávního sektoru nevadil. Pikantní je, že právě s touto společností je nyní Český rozhlas v ostrém sporu, takže kamarád v Radě ČRo by se jistě hodil...Ale zpět k samotnému volebnímu procesu. Podle jednoho z poslanců koalice zavládlo po posledním hlasování ve vedení vládních stran zděšení. A konkrétně ČSSD až teď snad začala brát volby do obou Rad alespoň trochu vážně. Zdá se totiž, že se členové volebního výboru trochu utrhli ze řetězu a „odmávali“ část kandidátů bez ohledu na doporučení a zájmy koaličních stran a jejich vedení. Jen tak si lze vysvětlit, proč (zejména) díky ANO na jednu stranu ve volbě pohořeli všichni bývalí manažeři a radní České televize, zatímco u Českého rozhlasu si poslanec Kolovratník (bývalý neúspěšný ředitel hradeckého studia ČRo) z Babišova neopolitického hnutí v tichosti postrkuje dopředu hned tři své favority, kteří stejně jako on museli v minulosti Český rozhlas nedobrovolně opustit.
Je zřejmé, že pro skutečnou nezávislost veřejnoprávních médií by bylo lepší mít v Radě ČT i ČRo silné osobnosti, ne všelijaké kamarádíčky s nejasnými vazbami nebo politické trafikanty. Lidi, jako je novinářka a válečná zpravodajka Petra Procházková, dramatik Petr Oslzlý, ekonom Richard Hindls či hudebník Mikoláš Chadima, který všechny poslance odzbrojil zřejmě napůl žertovným, napůl upřímným vyznáním že „stárnoucímu rockerovi na volné noze se začaly krátit příjmy, a tak začal uvažovat o novém zaměstnání.“ Legitimním by určitě bylo i zvolení úspěšných osobností z jiného oboru, například veslaře a olympijského medailisty Václava Chalupy nebo spisovatelky Lenky Procházkové. U nich se dá očekávat, že do Rady jdou skutečně se zájmem o veřejný prospěch, ne o prospěch svůj.
Další otázkou také je, zda politická volba – ano či ne? Je to dobře, nebo špatně? Buďme upřímní sami k sobě, při současném modelu volby radních by snad bylo lepší, kdyby poslanci volili na základě stranických dohod. Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. Minimálně pro to, aby Rady obou veřejnoprávních médií zůstaly vyrovnané co do politického vlivu. To je však možné jen za předpokladu, že se strany koalice dohodnou na přiměřeném zastoupení v obou mediálních radách. Doufám, že si šéf ČSSD Bohuslav Sobotka a předseda lidovců Pavel Bělobrádek zachovají pud sebezáchovy a nepřepustí místa ANO, které by rádo rozšířilo svůj mediální vliv z privátní mediální sféry i do vod České televize a Českého rozhlasu.
Marek Lichtenberk
A tohle chtělo do vlády. Mediální gramotnost v praxi.
Poučení je jen jedno: „Když se nepoučíme z historie, budeme opakovat stále stejné chyby. Jako pitómiové!“
Marek Lichtenberk
Porno versus dekonsolidace. Co ohrožuje veřejnoprávní média?
V pondělí jsem navštívil veřejný seminář „Nezávislost veřejnoprávních médií v ČR“, pořádaný Stálou komisí Senátu pro sdělovací prostředky.
Marek Lichtenberk
Mediální gramotnost
Média se stala součástí našeho života, naší kultury. Od chvíle, kdy se ráno probudíme, jsme vystaveni přívalu různých obrazů a názorů nejen z televizní obrazovky, ale také z novinových titulků,
Marek Lichtenberk
Levná voda, která se nám může pěkně prodražit
Dostatek kvalitní vody patří k nezbytným životním potřebám. Jak čím dál tím více roste populace je hlavním problémem hospodaření s vodou. Dochází ke změnám vodního režimu, jak stavbou přehrad, tak znečištěním vody.
Marek Lichtenberk
Vodovody ve správě obcí – výhra nebo riziko?
Na scéně se objevila řada „nezávislých odborníků“, kteří nabízejí obcím i městům poradenství. Přesvědčují je, že když si budou vodárenskou infrastrukturu spravovat sami, všichni na tom vydělají a vodárenští vydřiduši utřou nos.
Marek Lichtenberk
Podomní advokát v Dejvicích
Před třemi týdny postihla obyvatele části pražských Dejvic nemilá situace, když jim z kohoutků vytékala kontaminovaná voda, která některým způsobila střevní potíže.
Marek Lichtenberk
Praze hrozí žaloby kvůli netransparentní regulaci hazardu
Některým městským částem hrozí soudní tahanice kvůli netransparentnímu a diskriminačnímu výběru míst pro provozování heren a kasin.
Marek Lichtenberk
Komu prospívají Dejvice?
Dejvická havárie mnohé rozladila, mnohé pobavila. Obyvatele Dejvic průjmové onemocnění jistě nepotěšilo. A ostatní Pražany, přiznejme si to, tak trochu pobavila představa snobských spoluobčanů, kteří vysedávají na toaletě.
Marek Lichtenberk
Jak se v médiích vaří z vody
Jak vtipně postřehl Tomáš Baldýnský ve svém komentáři v Lidových novinách , podle zpravodajství českých (pražských) médií by se zdálo, že Dejvice minulý týden postihla humanitární katastrofa srovnatelná se zemětřesením v Nepálu.
Marek Lichtenberk
Začíná válka o veřejnoprávní média?
V minulém týdnu proběhly hned dva útoky na veřejnoprávní média, ze kterými stál (ano, už zase to jméno) Andrej Babiš. V prvním šlo o Českou televizi, terčem druhého se stal Český rozhlas.
Marek Lichtenberk
Kdo není Charlie, je kolaborant
Ve středověku by novináři Charlie Hebdo skončili na hranici. Římskokatolické. Za karikaturu Papeže a sprostý vtip o Ježíši a Svaté trojici. Za urážku a porušení pravidel. Ve skutečnosti za ukazování jiného světa než jak ho popisuje katolická církev. Od těch dob se náš svět změnil, vliv církve v západní civilizaci upadl. Její vlastní vinou. Už neodsuzuje na hranici. Máme svobodné soudy. Existuje svoboda slova, svoboda vyznání a dokonce něco jako lidská práva. Zaplaťpánbůh.
Marek Lichtenberk
Orgasmy v Radě Českého rozhlasu
Čím déle se věnuji dění na české mediální scéně, tím více se divím, co všechno je v našem pidirybníčku možné. Pokaždé, když si říkám, že už mě nic nepřekvapí, jsem realitou vyveden z omylu. Pravidelnými „pachateli“ těchto překvapení jsou někteří členové mediálních rad a je přitom jedno, zda té televizní nebo rozhlasové. Kvůli nedávným kauzám zpravodajství z Ukrajiny a prezidentských Hovorů z Lán jsem si před časem procházel záznamy z jednání Rady Českého rozhlasu. Chtěl jsem si udělat trochu lepší představu o tom, jak funguje řešení stížností posluchačů a co (a jak) vlastně radní veřejnoprávního rádia diskutují. Mohlo by se zdát, že to je suchopárná a zdlouhavá činnost, ale opak je pravdou. To, co se člověk na jednání rady občas dozví, nemá daleko k vystoupením profesionálních bavičů.
Marek Lichtenberk
Zelená je tráva, fotbal to je hra?
Stává se z deníku Sport bulvár nebo tiskový orgán AC Sparta Praha? ČERVENÁ KARTA PRO DAMKOVOU! UDRŽOVÁNÍ ZLA! ODVOLEJTE DAMKOVOU. ROZHODČÍ A PLZEŇ: (NE) NÁPADNÁ POMOC. Toto jsou titulky, kterými se začátkem minulého týdne (zřejmě jako předehra k dnešnímu derby) červenily první stránky deníku Sport. Vypadalo to, že se stalo něco velikého a zásadního, minimálně revoluce nebo alespoň defenestrace. Pak jsem si přečetl články pod nadpisy a nestačil jsem se divit. Tady už nejde o prostý bulvár, ale o argumentaci a styl dobře známý z normalizačního Rudého Práva.
Marek Lichtenberk
MILÝ JEŽÍŠKU, POD STROMEČEK CHCI DRON!
Jak se shodli všichni odborníci diskutující během našeho kulatého stolu, českým novinářům zoufale chybí znalost kontextu. Kontextu věcí, situací i historického podhoubí současné politiky. Tato neznalost je zhusta nahrazována (a to i renomovaných tiskových agentur nebo poradců amerického prezidenta) bezmyšlenkovitým opisováním. Opisováním jednoho od druhého, ale nejčastěji z internetu.
Marek Lichtenberk
Koncesionářské poplatky: Nepopulární, ale nutná „daň“ za demokracii
Česká televize v poslední době odhalila na 200 tisíc lidí, kteří jsou takzvanými „potencionálními neplatiči“. Hlavně v internetových diskusích tato informace vyvolala tradičně bouři negativních ohlasů. Mezi nejčastější z argumentů patřilo: „Já televizi nesleduji. Nic tam nedávají. Nutí mě platit za něco, co nechci.“
Marek Lichtenberk
Stamilionová vratka DPH by ČT a ČRo mohla pomoci rozjet nové projek
Placení daně z přidané hodnoty pro veřejnoprávní média bude zřejmě minulostí. Pro Českou televizi a Český rozhlas je to dobrá zpráva. Rozhodnutí soudu ve sporu o vrácení DPH je přelomové a jeho výsledkem může být výrazná finanční injekce a posílení rozpočtů. Teď už jen půjde o to, jak peníze využít a zúročit, aby z nich měli co největší užitek diváci a posluchači. Tím, kdo asi ze soudního verdiktu nebude mít velkou radost, je vláda, protože „vratka“ může státní kase pořádně pustit žilou.
Marek Lichtenberk
Million Marihuana March – (proti)drogová politika očima ekonoma
Existuje učebnice, která způsobila převrat ve způsobu výuky vysokoškolské ekonomie. Jak píše ve vzpomínce na jejího autora Paula Heyneho nositel Nobelovy ceny za ekonomii Douglas North, dříve byly ekonomické učebnice plné formálního žargonu, modelů dokonalé a nedokonalé konkurence a jim odpovídajících grafů. Kniha Paula Heyneho Kniha EKONOMICKÝ STYL MYŠLENÍ“ je jiná: zaměřuje se na společenské problémy a na způsoby, jak je může ekonomické myšlení objasnit. Tím učinila ekonomii pro studenty konečně zajímavou. Autor navíc poznal, že sílu ekonomie lze popsat právě názvem knihy - jako styl myšlení. Ekonomický styl myšlení se stal klíčovým přínosem ekonomie k chápání našeho světa. V souvislosti s právě proběhnuvším pochodem za legalizaci konopí, mi to nedalo, abych se na (proti)drogovou politiku nepodíval z trochu jiného pohledu – očima ekonoma.
Marek Lichtenberk
Koho posadí poslanci na poslední volnou židli Rady ČRo?
Rada ČRo funguje, i když je v ní jedna židle volná. Koho na ni poslanci posadí? Těžkou otázku, koho zvolit do Rady Českého rozhlasu budou při nadcházející schůzi řešit členové Poslanecké sněmovny i odborná veřejnost. Zatímco ostře sledovanou Radu České televize se podařilo poslancům poměrně hladce dovolit na plný počet členů, v Radě Českého rozhlasu stále jedno volné místo zbývá. Uchází se o něj ředitel pražské zoologické zahrady Miroslav Bobek, evangelický farář Miloš Rejchrt a kuchař a moderátor Ivan Vodochodský.
Marek Lichtenberk
Svět "mediální reality" jako konec demokracie?
Když se mohla demokracie definovat proti jinému systému nebylo možné polemizovat o jejích výhodách a kladech. Ale co v okamžiku, když se začne srovnávat sama se sebou respektive s ideálem podle, kterého byla navržena? To je pak už zcela jiný pohled, který odhaluje veliké a zásadní problémy současných demokracií.
Marek Lichtenberk
Na koho čeká poslední volné místo v Radě ČRo?
Na koho čeká poslední volné místo v Radě ČRo? Na kuchaře, faráře či králíky z klobouku?
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 25
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1390x
představitel iniciativy za svobodná média "Slabiky.cz"