Million Marihuana March – (proti)drogová politika očima ekonoma

Existuje učebnice, která způsobila převrat ve způsobu výuky vysokoškolské ekonomie. Jak píše ve vzpomínce na jejího autora Paula Heyneho nositel Nobelovy ceny za ekonomii Douglas North, dříve byly ekonomické učebnice plné formálního žargonu, modelů dokonalé a nedokonalé konkurence a jim odpovídajících grafů. Kniha Paula Heyneho Kniha EKONOMICKÝ STYL MYŠLENÍ“ je jiná: zaměřuje se na společenské problémy a na způsoby, jak je může ekonomické myšlení objasnit. Tím učinila ekonomii pro studenty konečně zajímavou. Autor navíc poznal, že sílu ekonomie lze popsat právě názvem knihy - jako styl myšlení. Ekonomický styl myšlení se stal klíčovým přínosem ekonomie k chápání našeho světa. V souvislosti s právě proběhnuvším pochodem za legalizaci konopí, mi to nedalo, abych se na (proti)drogovou politiku nepodíval z trochu jiného pohledu – očima ekonoma.

Nejprve několik základních východisek. PUBLIC CHOICE je vědecká metoda, která se dá definovat jako ekonomické studium netržního rozhodování (1986 J. Buchanan - Nobelova cena za ekonomii, právě za jeho práci o PUBLIC CHOICE), nebo jednodušeji jako vědecká metoda, která používá nástroje a metody ekonomie na oblast politiky a veřejných financí. Základní předpoklad je stejný jako u klasické ekonomie - ČLOVĚK RACIONÁLNĚ MAXIMALIZUJE SVŮJ UŽITEK.

 Proto platí, že politik a politická strana se chová zcela stejně jako jakýkoliv jiný subjekt, který se snaží s co nejmenšími náklady maximalizovat svůj zisk. Jedním ze základních axiomů limitujících chování politických stran je tzv. Downsova fundamentální hypotéza: „STRANY FORMULUJÍ SVOJI POLITIKU, ABY VYHRÁLY VOLBY, SPÍŠ NEŽ VYHRÁVAJÍ VOLBY, ABY FORMULOVALY POLITIKU“.Jinak řečeno výhra ve volbách je pokládána za cíl, který strany sledují - není tudíž chápána jako prostředek sloužící k nějaké obecně prospěšné činnosti.

            Teorie PUBLIC CHOICE může být podnětná pro všechny, kdo nějakým způsobem vnímají politiku. Z teorie PUBLIC CHOICE totiž vyplývají velmi podstatná ponaučení:

1)je chybné politiku démonizovat a hledat v ní permanentní spiknutí

2)na druhé straně je velice zavádějící politiku idealizovat

Stačí vzít v úvahu základní předpoklad teorie:

         Člověk i jako politik, poslanec, člen vlády nebo prezident jedná racionálně s cílem maximalizovat vlastní prospěch (vlastním prospěchem nemusí být pouze peníze nebo moc, může to být stejně tak popularita, touha objevit se v učebnici dějepisu, apod.).

            Ale nyní k věci. Celosvětový drogový trh je spolu s obchodem se zbraněmi největším celosvětovým byznysem vůbec. Zatímco v obchodu se zbraněmi se už dávno úspěšně a aktivně angažují vlády všech zemí světa tak do obchodu s drogami (zde myslím tzv. „nelegální drogy“; ne např. alkohol kde zcela evidentně platí první tvrzení) se mohou úspěšně zapojovat pouze okrajově a to vytvořením co nejlepších podmínek pro drogový obchod. To se jim ve velké většině případů velice daří. Nejlepší podmínky pro nejvyšší zisky z prodeje drog vytváří co nejtužší represe případně drogová válka v americkém stylu.

Toto tvrzení je naprosto evidentní a vychází ze základních ekonomických pouček platných pro obchod s jakýmkoliv statkem. Tedy i s drogou, neboť droga není nějaké imaginární zlo seslané na nás z vesmíru (jak možná v dobré víře tvrdí zastánci represivní politiky), ale věc, která provází lidskou civilizaci od nepaměti a které se chová při ekonomických transakcích stejně jako jakýkoliv jiný statek. To bylo i experimentálně vyzkoušeno během období prohibice v USA i SSSR. Výsledný efekt byl stejný - obrovské zisky organizovaného zločinu a pevnější prorůstání mafie a státních struktur.

Problematika drogové politiky byla zevrubně rozpracována dalším nositelem Nobelovy ceny za ekonomii a asi nejvýznačnějším liberálním ekonomem minulého století Miltonem Friedmanem, který jednoznačně dokázal, že problémy s drogovou kriminalitou může definitivně vyřešit pouze jediné - legalizace drog. Neboť represe není odpověď na drogovou kriminalitu, ale naopak drogová kriminalita je přímo způsobena represivní protidrogovou politikou. Je to vskutku podivný způsob odstraňování následků nějakého jevu tím, že tento jev posílím. Ať žije logika.

             Nyní si ale dejme menší konkrétní příklad:

Představme si malý evropský stát z hlediska drog celkem nedotčený (mohl by to být i jiný produkt, dosaďte si v dalších řádkách místo slova droga nějaký jiný produkt a přemýšlejte, jestli by bylo třeba následující příklad nějak upravit) a tudíž i potenciální nový trh a příležitost k zisku. Dodejme ještě, že stát ač malý trhem má celkem slušnou kupní sílu obyvatel, dobrou polohu z hlediska distribučních sítí a velký turistický ruch s potenciálem drogové turistiky.

K čemu nyní musí dobrý obchodník (a mafie zaměstnává opravdu schopné obchodníky, tomu věřte) přistoupit? Je to naprosto stejné jako kdyby prodávali vysavače (pokud by byl prodej vysavačů ilegální, kdyby ne, výsledný zisk by nestál za to - to by mohli rovnou chodit do práceJ).

Po nezbytném průzkumu trhu a získávání informací i kontaktů nastává fáze vytváření trhu a zavádění výrobků na trh. Pochopitelně, stejně jako u jiného zboží, je kromě exkluzivity hlavním lákadlem cenová politika. Což znamená nejlépe dumpingové ceny. U drog to není žádný problém, vzhledem k tomu, že reálné (výrobní) ceny drog jsou zcela nevýznamné a vlastní cena se následně odvíjí od represí státní moci a s tím spojeného rizika a očekávaného zisku pro obchodníka.

Proto stačí mafii snížit vlastní zisky v očekávání zisků budoucích. Zvláště, když policie oné nejmenované země má zatím málo zkušeností s tímto druhem zločinnosti a i atmosféra ve společnosti je pro obchod s drogami příznivá.

Nicméně, jak se tahle situace projeví na trhu oné nejmenované země? Začnou se objevovat nové do té doby neznámé drogy za velice příznivé ceny, které mohou být např. nejnižší v Evropě. To pochopitelně přitáhne i zahraniční zájemce, což podpoří další růst. Vytvoří se standardní drogový trh, který navíc zákazníky (narkomany) zpětně využije jako obchodníky (dealery), což je ekonomicky výborný tah (o totéž se pokoušejí nejrůznější Herbalife, ale bohužel pro ně není(?) Herbalife návykový a jejich dealeři si mohou najít jinou práci; to drogový dealeři takové štěstí nemají a jediný způsob jak přestat prodávat je přestat brát a léčit se). Takto nemají skoro žádné ekonomické náklady na obchodníky, neboť si velkou většinu své odměny vyberou v drogách a zároveň v každém obchodu platí, že nejlepší obchodník je vždy ten nejpřesvědčivější, který výrobku sám věří a sám ho používá.

Tím vznikne klasický (západní) drogový trh a je na řadě další fáze. Fáze kdy je potřeba pořádně zvýšit zisky (zaplatit předchozí expanzi), dostat se na standardní evropské ceny a dále stabilizovat dealerskou síť. A právě teď je nejvýhodnější a nutná aktivní spolupráce vládních struktur. Pouze zvýšená represe může odstartovat a zdůvodnit dramatický nárůst cen a navíc ve svém důsledku posílit a zpevnit dealerskou síť. Bude převažovat nabídka tzv. „tvrdých“ drog (heroin, pervitin, atd.), neboť přinášejí vyšší zisk s jistotou návratu zákazníka, při stejném nebezpečí zatčení a odsouzení pokud zákon nerozlišuje mezi drogami.

To zpětně zvýší počet narkomanů, protože zejména mladí experimentátoři mohou místo relativně naprosto neškodné marihuany dostat třeba heroin nebo crack. A možnost dobrovolného odchodu dealerů-narkomanů na léčení bude nulová, vždyť kdo by riskoval vězení. Drogy budou dražší a to znamená, že bude více narkomanů ochotných dělat dealery, neboť to bude jediný způsob jak se dostat k droze, kterou potřebují. Zároveň budou vydáni zcela na milost a nemilost svým zaměstnavatelům, vždyť stačí malá anonymní informace a neposlušný dealer může být zadržen, zrovna když má u sebe „náhodou“ drogu.

               Prostě a zcela logicky je druhá fáze již upevněného a stabilizovaného trhu společně s represivní protidrogovou politikou (nejlépe s kriminalizací držení drog) -  KONEČNÝM A OPTIMÁLNÍM STAVEM, KDY MAFIE MŮŽE MAXIMALIZOVAT SVÉ ZISKY!

Mohla by Vás napadnout otázka jak je možné, že stát tak ochotně spolupracuje (ve svých důsledcích) s mafií v její politice. Odpověď musíme rozdělit na otázky týkající se moci výkonné a moci zákonodárné.

              Co se týká moci výkonné (zejména policie) je evidentní, že drogová válka je pro ni optimální stav. Zvýšené pravomoci (posílené nejlépe neurčitě formulovaným zákonem) jí dovolí za drogové delikty zadržet prakticky kohokoliv (určitě to bude i velice populární a využívaná věc v konkurenčním boji podnikatelů i pro policejní výrobu konfidentů a spolupracovníků tajné služby). Dále obdrží zvýšené finanční prostředky (což znamená i vyšší platy a jiné požitky) ze státního rozpočtu a mediálně se zviditelní. Jelikož bude drogová válka neúspěšná (jako všude ve světě), bude „logicky“ nutné další zvýšení prostředků na tuto válku a tvrdší represi, která povede k dalšímu zhoršení situace a vyžádá si další prostředky, atd., atd.

Jak vidíte budoucnost policejních složek zabývajících se drogami je vskutku zajištěna, neboť tato hra se dá hrát donekonečna.

            Nicméně výkonná složka (vláda, policie) pracuje pouze s tím, co dostane do ruky od složky zákonodárné (parlamentu). Jak je možné, že demokratický parlament ve své většině spolupracuje drogovou mafií. Je v tom tlak médií milujících drogovou otázku, nebo věří, že jim to zlepší preference od lidí, kteří o drogách nemají žádné vědomosti? Jsou k tomu tlačeni Američany (kteří jsou ve svém puritánském fanatismu ochotni vést celosvětovou drogovou válku - pochopitelně, že ne za své peníze), jsou podplacení nebo jsou prostě jenom hloupí?!

                 Těžko říci (a nevystavovat se tak nebezpečí soudní žalobyJ). Nicméně pořád je tu jedna jistota, a to ta, že stále přibývá mladých lidí, kteří budou zanedlouho rozhodovat o veřejných věcech, a kteří nebudou ochotní poslouchat demagogické argumenty a opakovat stejné chyby pořád dokola. Budou mít totiž vlastní osobní zkušenost, kterou jim nikdo nemůže vzít. MILLION MARIHUANA MARCH!

Marek Lichtenberk