A tohle chtělo do vlády. Mediální gramotnost v praxi.

Poučení je jen jedno: „Když se nepoučíme z historie, budeme opakovat stále stejné chyby. Jako pitómiové!“

Na začátku bylo slovo, ne vlastně Facebook Tomia Okamury:

„To je fakt síla. Šestnáctiletou dívku z Terezína včera odporně znásilnil na poli u Lukavce v Ústeckém kraji africký migrant. A redaktorka Českého rozhlasu Zdeňka Trachtová (na snímku) mě před pár minutami požádala o rozhovor na toto téma. Myslel jsem, že v rozhovoru tento čin odsoudíme a budeme se bavit o příčinách a návrzích řešení. Místo toho na mě deset minut v rozhovoru jen útočila, co jsem si prý dovolil, že jsem napsal, že se jedná o migranta z Afriky!!!

…

Český rozhlas dlouhodobě pomlouvá a špiní SPD a cenzuruje naše názory, aby nebyly slyšet. Je to v podstatě další sluníčkářská politická strana, která za veřejné peníze manipuluje veřejné mínění ve prospěch jednoho názorového proudu. A špiní názorové oponenty. Vzpomínám, jak redaktor Českého rozhlasu Radko Kubičko o SPD opakovaně ve vysílání řekl, že jsme xenofobní strana jen pro to, že odmítáme nelegální migraci a islám. Takové chování rozhlasu je nepřípustné. Bohužel má SPD zatím v Radě Českého rozhlasu pouze jednoho zástupce, takže máme malý vliv. Podpořte nás prosím ve volbách, abychom mohli zajistit v souladu se zákonem vyváženost zmanipulovaného Českého rozhlasu a České televize!“

Ukázka komentářů:

Kamil Cerny  „Co je to za Cundu. Tady tu kachnu by si mělo vypůjčit tak alespoň 5 těch hodných migrantů s 30. Centimetrovými ptáky. A asi by mluvila jinak“

František Kotrba „Deset takovejch negrů na tebe! Hned bys přestala blbě žvanit“

Radomír Pleskač „Já nechápu proč sakra 30 let po pádu komunismu tady proboha ještě máme státní média ..... ZPRIVATIZOVAT! A když se neuživí tak tím lépe!“

Premysl Novak „Nemuzeme moc komentovat,pac by nas zavrely..pri nejlepsim,no..ale je fakt ze vedeni..dlooooooooooouhe...co nam vladne,by uz melo trochu procitnout,protoze si uz opravdu zacnem chranit to,co je nam drahe a blizke...at to stoji co chce.“

(zdroj: Facebook Tomia Okamury)

Takže o co tady opravdu jde? O odsouzení brutálního činu a účast s jeho obětí? O selhání veřejnoprávního média, která údajně neinformovala o události prvořadého významu? U události, která se fatálně dotýká všech občanů ČR? Nebo jde spíš o cílený útok na ČRo, který si dovolil nazvat stranu pana Okamury xenofobní?

Pro odpověď se podívejme do historie.   

Anežka Hrůzová byla devatenáctiletá dívka římskokatolického vyznání z vesnice nedaleko od Polné, kde pracovala jako švadlena. Ve středu 29. března 1899 odešla jako každý den z práce, domů však již nedošla. Její tělo bylo nalezeno po třech dnech, 1. dubna v lese Březina. Vrah ji nejprve uhodil zezadu do hlavy holí a kameny, potom přiškrtil provazem a nakonec jí rozřízl hrdlo ostrým nožem, tělo ukryl do mlází a zmizel. Měla roztrhané oblečení, ale nebyly shledány známky znásilnění. Příčinou smrti bylo vykrvácení. Na základě nepřímých svědectví byl z vraždy obviněn dvaadvacetiletý nepříliš inteligentní příslušník polenského ghetta Leopold Hilsner, který byl židovského vyznání a živil se především jako tulák a žebrák. Vzhledem k tomu, že tělo bylo nalezeno na Bílou sobotu 1. dubna ráno a Velikonoce toho roku připadaly na konec židovského svátku Pesach, objevila se středověká pověra, že se Anežka Hrůzová stala obětí rituální vraždy. Následující události (soudní procesy a návazné diskuse) vešly do české historie pod pojmem Hilsneriáda. Hilsneriáda byla spojena s největšími projevy antisemitismu na českém území během 19. století.

Na Hilsnerovu obranu se jako jeden z mála postavil profesor Tomáš G. Masaryk, který označil rituální vraždu za pověru a pozadí procesu označil za antisemitské, za což si vysloužil nenávist veřejnosti. Za tuto projevenou statečnost se mu dostalo básničky „Zasloužil bys, Masaryčku, jít s Hilsnerem na houpačku!“ A to ještě panečku nebyl Facebook!

Po jeho protestech proti rozsudku a na základě dalších znaleckých posudků byl verdikt 25. dubna 1900 zrušen a případ byl kasačním soudem ve Vídni vrácen k novému projednání. Za svou obhajobu si Masaryk vysloužil posměch a odsudky od společnosti i velké části svých studentů. Masarykovi nešlo ani tak o samotného Hilsnera, o kterém se vyjadřoval dosti s despektem (např. v Hovorech z Lán), ale o to, aby celý případ nebyl vnímán jako rituální vražda.

Vidíte ten rozdíl mezi Politikem a Pito…?

Jedno je jisté, panu Okamurovi rozhodně nejde o boj proti násilí na ženách. Naopak se zdá, že minimálně části jeho sympatizantů je násilí na ženách sympatické. Přitom, kdyby se pan Okamura zasazoval proti tomuto jevu, bylo by to pro náš stát mnohem přínosnější než strašení v Čechách neexistujícími migranty. Násilí na ženách totiž opravdu existuje.

Pár faktů:

V ČR je každý rok znásilněno přes 7 tisíc žen (jiné prameny udávají až 12 tisíc), ale jen 2 % pachatelů soudy potrestají. Lidé přitom mají dojem, že se tyto činy počítají jen v řádu stovek a potrestán je každý druhý. Z výzkumu, který provedla v roce 2015 pro Amnesty International agentura Fokus, vyplývá, že většina obyvatel má o znásilnění zcela zkreslené představy. Většina respondentů se například domnívá, že násilníkem je nejčastěji neznámý pachatel, který si oběť vybere náhodně. Ve skutečnosti je neznámá osoba pachatelem jen v cca 20 % případů - násilí páchá ve většině případů člověk, kterého oběť zná (partner, bývalý partner, příbuzný, kamarád, kolega…). I z tohoto důvodu 9 z 10 případů znásilnění žena, která ho prodělala, vůbec nenahlásí.

Je SPD opravdu nexenofobní? Jak to je s národností pachatelů?

O tom můžeme najít zajímavý článek Jakuba Drápala v Respektu, který vychází z oficiálních pramenů Ministerstva spravedlnosti ČR:

„Po obvinění osoby afrického vzhledu ze znásilnění dívky v severních Čechách se rozpoutala diskuze o pachatelích znásilnění, přičemž byly zmiňované názory, že za velkou část znásilnění v České republice jsou zodpovědní cizinci, zejména z muslimských zemí. Podívejme se tedy na data týkající se odsouzených pachatelů trestného činu znásilnění za posledních deset let (roky 2009–2018).

Za tuto dobu za trestný čin znásilnění bylo odsouzeno celkem 2231 pachatelů. Netvrdím, že v České republice došlo v tomto období k tomuto počtu znásilnění – množství znásilnění je jistě vyšší, ať již kvůli nenahlášení takových případů či kvůli neprokázání viny v případném trestním řízení. Tento údaj nám však poskytuje nejspolehlivější údaje o státní příslušnosti pachatelů, u kterých bylo bez důvodných pochyb zjištěno, že daný trestný čin spáchali.

Z těchto více než dvou tisíc pachatelů za období posledních deseti let bylo 86,1 % (1921) příslušníků České republiky, 4,1 % občanů Slovenska (91), 4,5 % státních příslušníků ostatních zemí Evropské Unie (101, 28 zemí EU) a 5,3 % občanů ostatních zemí. Z těchto ostatních zemí byla nejčastěji zastoupena Ukrajina (56), Moldavsko (12), Mongolsko (8) a Vietnam (5). Všechny ostatní země byly zastoupeny maximálně třemi pachateli znásilnění za období 10 let.

Co nám toto říká? Inu, relativně jednoduchou věc: Pokud se někdo dopustí znásilnění a je za něj v České republice odsouzen, tak to je ve velké většině případů občan České republiky a v naprosté většině případů pak občan země Evropské unie. Pokud se nejednalo o občana země Evropské unie, pak ve většině případů za tyto trestné činy nebyli odsouzeni pachatelé z muslimských zemí; resp. pokud byli, pak maximálně jeden příslušník dané země méně často než jednou za tři roky. Medializovaný případ je tedy výraznou raritou (pokud bude pachatel shledán vinný).“

Tak mi to pořád nějak víc než selhání novinářů připadá jako jejich (její) lynčování za nechuť vytvářet novou Anežku. Každý přece ví, že všichni migranti znásilňují a vraždí. Stejně jako všichni věděli, že Židé potřebují pro své obřady panenskou krev J.   

Naštěstí si veřejnoprávní média (na rozdíl od pana Okamury) musí ověřovat fakta a zdroje. Fakta, která Okamuru ani jeho příznivce nezajímají. Nehodí se jim totiž do jejich reality.

Fakta ale tady přesto jsou:

„Redaktoři postupovali zcela v souladu s běžnými standardy. Začali zjišťovat okolnosti činu, kontaktovali Policii ČR, státní zastupitelství, ale také redakci Deníku, který přinesl informaci, že pachatelem je muž z Afriky o pár hodin dříve vyhoštěný z Německa.

Oficiální zdroje tuto informaci popřely. Policie ČR uvedla, že k žádnému vyhoštění občanů Severní Afriky do České republiky nedošlo.

Naprosto odmítáme tvrzení předsedy SPD Tomia Okamury, že bychom tento trestný čin jakkoliv bagatelizovali. Český rozhlas rovněž považuje za alarmující a bezprecedentní, jakým způsobem předseda SPD Tomio Okamura napadl hodnoty média veřejné služby, které ČRo bezvýhradně ctí. Zpravodajství Českého rozhlasu je zcela vyvážené, objektivní a nestranné a řídí se důsledně Zákonem o ČRo a Kodexem ČRo. Nesmyslná jsou rovněž slova předsedy SPD o údajné cenzuře - Český rozhlas mnohokrát předsedu SPD Tomia Okamuru zval do svého vysílání, ale vždy se setkal se zamítavou odpovědí.

Vyjádření předsedy SPD Tomia Okamury na jeho facebookovém profilu je útokem na samou podstatu Českého rozhlasu jako veřejnoprávního média a porušuje demokratické principy, na kterých stojí naše společnost.“

(Generální ředitel ČRo René Zavoral k výrokům Tomia Okamury)

Je jisté, že ani Tomio Okamura ani jeho příznivci neznají (resp. nesouhlasí!) s rolí veřejnoprávních médií v demokracii. Nebo jde přímo o nesouhlas s demokracií jako takovou? To je vcelku jedno, neboť demokracie nemůže existovat bez médií veřejné služby. Veřejnoprávní média totiž nejsou státní média, jak se domnívají sympatizanti SPD J.

Ale demokratičtí politici by si to uvědomovat měli. A jak se k tomu postavili? Různě.

Opozice:

„Výpady tohoto typu jsou samozřejmě nevhodné,“ napsal Deníku N předseda ODS Petr Fiala. Podle něj je Okamura ve funkci díky hlasům ANO, KSČM a SPD. „Zodpovědnost za jeho činy nesou tyto strany. Je třeba se jich ptát, zda navrhnou odvolání Tomia Okamury a podpoří ho,“ dodal.

 „Kategoricky odsuzuji útoky T. Okamury na novináře a jsem znechucen nenávistnou kampaní, kterou zcela promyšleně rozpoutal na sociálních sítích. Tyto praktiky do slušné a civilizované společnosti nepatří. Budu iniciovat jeho odvolání z čela Poslanecké sněmovny,“ uvedl Jan Bartošek z KDU-ČSL.

Okamuru kritizoval také předseda Pirátů Ivan Bartoš. „Místopředseda sněmovny Tomio Okamura poštval na facebooku své fanoušky vůči novinářce Českého rozhlasu Zdeňce Trachtové. Ta je tak terčem výhrůžných zpráv, fanoušci SPD jí přejí znásilnění. Zastrašovat novináře je zcela nepřípustné. Pane Okamuro, i vy byste měl mít hranice,“ napsal na twitteru.

„Žumpa, kterou včera rozpoutal Okamura svým příspěvkem je za hranicí všeho. Není to jen o nechutných komentářích v diskusi, ale i o jeho útoku na ČRo a redaktorku Trachtovou. A to je přesně důvod, proč má osvěta v mediální gramotnosti smysl. Tyhle posty šíří jen strach a nenávist,“ uvedl poslanec ODS Stanislav Blaha.

„Tomia Okamuru jsme do funkce místopředsedy Poslanecké sněmovny nejen nevolili, ale také jsme se jej z této pozice snažili odvolat. Nemyslíme si, že by člověk, který rozsévá ve společnosti nenávist, měl být v takovéto funkci,“ uvedla Markéta Pekarová Adamová z TOP 09.

„Je to naprosto nepřijatelné a skandální. Ústavní činitel nemůže vést kampaň proti veřejnoprávním médiím. Bohužel se jedná o něco, co je v arzenálu SPD a Tomia Okamury velmi časté. Pokládám to za odsouzeníhodné a ohrazuji se proti tomu,“ řekl předseda poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek.

Koalice:

„To, co se rozpoutalo na facebooku Tomia Okamury vůči novinářce ČRo Zdeňce Trachtové, je odporné. Chtěl bych ujistit veřejnost, že Policie ČR se celou záležitostí zabývá,“ uvedl ministr vnitra a šéf ČSSD Jan Hamáček.

Předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček z ANO odsoudil nenávistné projevy na internetu, ke konkrétní Okamurově kauze se ale nevyjádřil. Možné odvolání Okamury z postu místopředsedy sněmovny pak odmítl. „Je naprostý nesmysl postihovat kohokoli za komentáře, které na jeho/její facebook umístí jiní lidé,“ uvedl Vondráček.

„Šéf SPD měl zase zatmění z migrantů,“ zhodnotil komunistický poslanec Jiří Dolejš. „A tohle by chtělo do vlády?“

Co dodat? Stačí se podívat na jakékoliv hlasování ve sněmovně (třeba o důvěře vládě). Na závěr mě napadá jen jedno: „Když se nepoučíme z historie, budeme opakovat stále stejné chyby. Jako pitómiové!“

Marek Lichtenberk