Na koho čeká poslední volné místo v Radě ČRo?

Na koho čeká poslední volné místo v Radě ČRo? Na kuchaře, faráře či králíky z klobouku? 

Hlavní volba na uvolněná místa radních České televize a Českého rozhlasu je za námi. Největší pozornost jako obvykle budili kandidáti televizní rady, což se neobešlo bez mediálních přestřelek politiků či profesních a zájmových sdružení. Občas padla i nějaká ta „podpásovka“ a některé uchazeče dohnala v médiích i jejich „komplikovaná“ minulost. Výsledkem je, že Radu ČT máme kompletní a poslední volné místo zůstává v Radě ČRo. Volba rozhlasových radních obyčejně zůstává tak trochu ve stínu televize, letos se zde však objevilo několik zajímavých momentů, které stojí za pozornost.

Do kontrolního orgánu ČRo si dokázalo Babišovo hnutí ANO, respektive poslanec Kolovratník, protlačit bývalého rozhlasáka Jiřího Vejvodu a sociální demokraté zase uspěli s Hanou Dohnálkovou. Po závěrečném hlasování na obsazení posledního volného místa zbyl Černý Petr v ruce především Václavu Chalupovi, kterému post v Radě ČRo unikl jen o vlásek, respektive o pár hlasů. Možná je to škoda. Někdejší olympijský medailista určitě nepatří mezi mediální odborníky na slovo vzaté, je ale respektovanou osobností, která v životě něco dokázala a která má nepochybně rozhled a vlastní rozum. Trochu tak zamrzí i to, že svou další kandidaturu vzdal a o místo radního se již nyní neuchází.

Tyto ambice však mají jiní. Navzdory „nemediálnímu“ profilu bych se nebál kuchaře, moderátora a královéhradeckého zastupitele Ivana Vodochodského. Žádné velké kontroverze určitě nebude vyvolávat ani středoškolský učitel a zastupitel Trutnova Marek Šváb či Jiří Fencl. Těžko pak odhadnout, jakým směrem by se ubírala Marina Hužvárová nebo Jaroslav Kravka, který si s sebou navíc přináší škraloup z minulosti v podobě svého aktivního přístupu k členství v komunistické straně.

S podivem je, že znovu kandiduje evangelický farář Miloš Rejchrt, který v prvním kole právě při závěrečném „rozstřelu“ s Chalupou jasně neuspěl a získal daleko méně poslaneckých hlasů. Nezpochybňuji, že by někdejší disident neměl osobnostní, morální či jiné kvality a zásluhy. Problémem je však jeho – jinak bezpochyby záslužné - povolání. Nechť každý uzná sám - mít v devítičlenné Radě ČRo hned tři duchovní, to je snad už trochu příliš. V současné době v kontrolním orgánu zasedá Ervín Kukuczka, kazatel a farář Církve československé husitské a římskokatolický kněz a tajemník pražského arcibiskupa Milan Badal.

Společně s Rejchrtem by oba jmenovaní utvořili v Radě ČRo krásné ekumenické seskupení, což by jistě prospělo sbratření jejich církví, ale asi ne veřejnoprávnímu médiu. Pokud by devítičlenný orgán obsadili z jedné třetiny samí duchovní, bylo by to vážné narušení jeho rovnováhy směrem k posluchačům. Z posledního sčítání lidu, které v roce 2011 provedl Český statistický úřad, vyplývá, že ze zhruba 10,5 milionu obyvatel České republiky se hlásí k nějaké církvi či náboženské společnosti jen asi 1,5 milionu lidí. Veřejnoprávní médium by mělo kromě jiného odrážet i vývoj ve společnosti.

Další z nestandardních věcí při letošní volbě do Rady ČRo je neutuchající aktivita poslance Kolovratníka, který jako kouzelník Pokuston tahá ze svého klobouku nové a další kandidáty jako králíky. A světe div se, většinou jsou to samí jeho bývalí kolegové z Českého Rozhlasu. Vejvodu vytáhl v prvním kole a dostal ho, kam chtěl. V dovolbě se pak Kolovratníkovi podařilo vyklepat z kouzelného klobouku opravdu těžký kalibr v podobě samotného Bobka. Není to však onen šikovný a nápaditý ušák z Večerníčku, ale současný ředitel pražské zoologické zahrady.

Miroslav Bobek, který mezi zaměstnanci ZOO příliš oblíbený není, působil rovněž v Českém rozhlasu, i když poněkud netypicky. Více než novinářské či manažerské práci se v tomto médiu věnoval péči o gorily a také cestování za krásami afrického kontinentu. Byl takovým „Jirkou Kolbabou“ Českého rozhlasu. Kandidatuře Bobka u poslanců asi moc neprospěje ani jeho napojení na bývalého radního ČRo Štěpána Kotrbou, který proslul mimo jiné kuriozními stížnostmi na své tehdejší kolegy. Pro mnohé z poslanců bude jen těžko „zkousnutelné“, že když Bobek zvedá ruku, Kotrba někde tahá za provázek.

Posledním „králíkem z klobouku“ je Oldřich Šesták. Toho pan Kolovratník - alias kouzelník Pokuston - vytahuje tak často, že už musí mít jeho věčný kandidát uši dva metry dlouhé. Šesták při první volbě zcela vyhořel a dostal ve sněmovně zanedbatelný počet hlasů. Přesto se nyní neváhal přihlásit znovu. Proč? Navíc je jako kandidát ve střetu zájmů kvůli svým obchodním a přátelským vazbám na management mediální skupiny Lagardere, jež provozuje hned několik soukromých rozhlasových stanic, a v současné době má navíc s ČRo konflikt.

„Vstávat a cvičit!“ Celé kolečko volby zbývajícího radního začalo nanovo a o některých kandidátech mám jisté pochybnosti. Byl bych raději, když by politici tentokrát začali jednat dříve a chtěli mít volbu posledního zbývajícího radního pod větší kontrolou. I když je to jen jedno místo, které toho pro ně na první pohled asi moc neznamená. Přesto doufám, že to předsedové zbývajících stran vládní koalice Sobotka a Bělobrádek nevzdali. Když už není vůle obsadit Radu ČRo nezávislými osobnostmi, tak ať v ní alespoň sedí normální lidé – ne rozhlasoví kamarádíčci s (ne)čitelnými obchodními i jinými zájmy. Jinak by se mohla loďka snadno překotit – tím spíš, když by v ní začali dovádět všichni ti „králíci z klobouku“, jejichž vytrvalost a touha po funkci je trochu znepokojující.